SKOTSKO... aneb 5 000 km na tachometru 

Plán vyrazit do Skotska se mi rodil v hlavě poměrně dlouho. A co si budeme... Přednost kolikrát dostaly jiné destinace, třeba Island nebo Norsko. Ale v létě 2024 už začalo být takové to hlodání poměrně silné, a tak jsme si stanovili termín na první půlku května 2025, kdy má být v Británii "nejslunnější" počasí. A ono fakt bylo! 

Vyrazili jsme navečer na čarodky ve třech autem z Česka přes Německo. Přespali u Kasselu a druhý den se hlásili v Rotterdamu na předem domluvený trajekt do Harwiche v Anglii. Teda... V Holandsku jsme ještě museli sehnat náhradu za zapomenutou karimatku. Ještě, že nás místní Decathlon podržel :) - To je tak, když jedeš na 18 dní spát do stanu a pod širák. Myslíš si, že máš s sebou vše potřebné... pivo, sladkosti, karty, ale jen tu karimatku máš doma :)

Po vylodění na ostrově jsme hned vyrazili směrem na sever. Cestou jsme se stavili v Riponu, kde jsme omrkli místní katedrálu, jednu z nejstarších v Británii (založena v 7. století) a taky jsme se podívali do parku kolem kláštera Fountains. Byla to ideální zastávka po cestě, pokoukali jsme, najedli jsme se, pak trochu pofelili a zase valili dál.

No a druhý den jsme se už procházeli po Glasgow. Koukli jsme po městě, povozili se v místním okružním "mini" metru. I já se svými 172 cm jsem se tam teda občas praštil do hlavy... Pak jsme třeba navštívili krásné Riverside muzeum, dali si v restauraci první místní jídlo (Fish and chips) a jelikož jsme tam jeli hlavně za přírodou, tak jsme na nic nečekali a posunuli jsme se o kousek dál... 

...A to do oblasti národního parku Loch Lomond a tady jsme se teda ale pořádně nabažili krásných výhledů na kopce, zelené pastviny, a taky na jezero Loch Lomond. Celý park by stál možná i za týdenní anabázi, my ale tolik času neměli, tak jsme se rozhodli vydat na možná nejprofláknutější zdejší cestu, a to na kopec s překvapivým jménem Ben Lomond, který se nachází na východní straně jezera. 

Cestou jsme potkali slušnou porci lidí, v celé Británii byl totiž zrovna státní svátek a v kombinaci s krásným počasím bylo snad celé Glasgow s námi na Lomondu. A to nejenom nahoře na kopci, ale i v kempech a všude kolem jezera. Nebylo taky celý víkend možné sehnat místo v kempu (už to totiž chtělo po pár dnech na cestě sprchu), jen osprchovat nás ale zrovna nikde v kempech nechtěli nechat a v oblasti jezera se přes noc volně kempovat nedá! 

Ale zpět k cestě na Ben Lomond... Je to lehký okruh, který lze projít cca za 6 hodin i s pokocháním, my třeba ale neradi úplně spěcháme, tak jsme si to protáhli, pokecali s lidmi a bylo to moc fajn :) Východně od jezera Loch Lomond jsou i další cesty, které stojí za to. Krásné jsou například ty u menšího jezera Loch Ard. 

Co musím zmínit, tak štěstí s jakým jsme vyvázli ze zmiňované zapeklité situace se spaním v Lomondu. Jak už byla řeč, není tam kde moc spát mimo kempy, a ty byly přes víkend všechny našlapané. Tak jsme si v jednom vytipovaném chtěli alespoň nechat auto a jít spát někam na kopec, kde je to už povolené... No a v tom jsme potkali dvě dobré duše z Česka a ještě k tomu nás u sebe ve vedlejší volné kóji v kempu nechala přespat jedna paní, co jí nepřijela druhá část party. No a prvotní problém se spaním byl vyřešen, jen ty karty jsme s holkami prohráli :)

Poučení a rada od Lomondu tedy zní... Ve Skotsku si kempy zamlouvat dopředu, hlavně o víkendech a svátcích. Ale když to neuděláte, tak s trochou štěstí třeba taky potkáte tak milý lidi :) 

Po krásných chvílích v Lomondu jsme se přesunuli zase o kus dál na sever. Cílem tentokrát byly údolí Glen Etive a Glen Coe. Obě krásná místa, Glen Etive je více odlehlejší a klidnější, Glen Coe je se silnicí uprostřed zase mnohem živější, samotnou dopravní tepnu v obrovské ploše údolí navíc člověk ani nevnímá. V Glen Coe byly natáčeny některé scény třetího dílu Harryho Pottera (Vězeň z Azkabanu) a Glen Etive můžete vidět hned v několika velmi známých filmech. Jedná se např. o Statečné srdce, bondovku Skyfall a nebo pátý díl Harryho Pottera Fénixův řád. Obě zmiňovaná údolí jsou rozmanitá, svou rozlohou obrovská a dá se v nich strávit moře času... Navíc jsou velmi blízko u sebe a jejich poznávání se dá krásně spojit. My navštívili oboje a byly to krásné chvíle plné pohody, klidu a krásných pohledů na okolní kopce.

A jak už napovídá poslední fotka z předešlé várky, dalším stanoveným úkolem bylo vyjít na nejvyšší horu Velké Británie, a to Ben Nevis s nadmořskou výškou 1 345 m. n. m. Člověk by si na první dobrou řekl, žádná velká vejška... ale zdání malinko klame. Ono se totiž vychází z Glen Nevisu, jinými slovy takřka z nulové nadmořské výšky. Takže člověk během jednoho dne našlape 1340 výškových metrů nahoru a pak zase dolů, a to dohromady na necelých 16 km.

Kdo by tam lezl, že? No, tak my tam lezli a i potom slezli zpátky :) A je hned třeba říct, že pokud jste alespoň trochu zvyklý nesedět úplně na gauči a lehce se hýbat, nebo chodit na túry, tak to pro Vás bude výlet (záměrně neříkám procházka) s úsměvem na rtech. Samozřejmě za předpokladu, že nepodceníte svačinu a vodu s sebou (cestou sice je vodopádek, který se zdál i čistý, ale přece jenom přes něj chodí dost lidí, tak bych to úplně neriskoval). První 2/3 cesty nahoru je relativně dobře upravená stezka, poté se jde již spíše po kamenech, ale je to pořád pěší turistika a rozumným tempem se dá dojít tam i zpět cca mezi 6-7 hodinami (počítám s pořádnou kochačkou na vrcholu a i během cesty po okolí), takže spíš těch 7 hodin :)

Zároveň taky, a to ať už polezete na kterýkoliv vyšší kopec ve Skotsku (ale ono to platí ve všech horách), nepodceňte ani počasí. Ono je klasicky jiná teplota v těch 100 nebo 200 metrech a jinak už svítí nebo fouká třeba jenom v 800 nebo 900 metrech. Takže suma sumárum dostatek vody, svačina, pořádné boty, nepromokavé věci, nebo alespoň pláštěnka (ono ale člověk ocení, když bunda s kalhotami nejen neproteče, ale i neprofoukne), čelovka, krém na pokožku, sluneční brýle, nožík, offline mapy, pytel na odpadky jsou prostě povinnou výbavou jako všude jinde. A pokud Vám bývá spíše zima, tak čepku na hlavu a rukavice ve Skotském větru určitě taky oceníte.

A když už tady padla zmínka o Harrym Potterovi a byli jsme v oblasti Fort Williamu, tak jsme následující den nemohli udělat nic jiného, než vyrazit na tohle místo...

...na viadukt Glenfinnan. Kdo na knížkách Harryho Pottera vyrostl, zažehnutou lásku přiživil díky filmům a Fantastickým zvířatům, tak si tady sedne na mez, párkrát cvakne foťákem a jen se tak dál divně užuluje... A přesně tak jsem se tady cítil i já.

Od viaduktu se dá krásně jet dál na západ a na ostrov Skye (další místo v našem itineráři) se dostat trajektem. Ale pozor... trajekt je nutné dopředu (alespoň pár dní) rezervovat na webu. My zhýčkaní trajekty, kterými jsme "na počkání" jezdili dříve v Norsku přes fjordy, jsme mysleli, že to tady bude podobné a taky jsme na to pěkně doplatili... Takže jsme místo trajektu jeli pěkně delší cestou okolo hradu Eilean Donan Castle, který je už jen kousek od mostu Skye Bridge. Ale tak co, hrad to byl celkem hezký, přímo u moře a zmiňovaný most jsme si díky tomu dali z obou stran, takže to vlastně nakonec žádný problém ani nebyl :) 

Ale co jsme měli na ostrově před sebou? Jedna krása vedle druhé. Narovinu ale musím nejprve přiznat, že když jsme tam byli, tak na mě ostrov nepůsobil až tak ohromujícím dojmem (teď to zpětně přisuzuji faktu, že už jsme v tu chvíli ve Skotsku nějaký ten den byli a přestal jsem se těm krásám asi tak divit a začal jsem to všechno brát víc jako normální věc kolem sebe). Ale zpětně si člověk uvědomuje jak krásné prostředí to tam je, ty místa na spaní, kde jsme byli... Místní vesnické obchůdky, jedna paní nás třeba pozvala na chleba, co zrovna upekli... No prostě nádhera, nejenom příroda, ale všechno kolem, lidi, zvířata, moře, útesy, kopce, vesničky... tam bylo prostě tak krásně v klidu a ve vzájemné symbióze, že mě to teď až dojímá, jak se to snažím co nejlépe popsat a vystihnout...  

A kam teda na Skye vyrazit? Určitě doporučuji projít si alespoň kousek Skye trail, je mnohem méně frekventovaná oproti hlavní West Highland Way, ale také moc krásná. Ať už si vyberete asi jakoukoliv část, tak nebudete litovat. My se na ní pohybovali jižně a severně od města Portree a všechno to byly krásná místa. Západ ostrova byl také fajn, samotný maják Neist point teda nebyl nic zrovna dechberoucího (maják hezký a místo také, ale těch lidí co tam bylo a proudilo tam a zpět.. A to jsme tam byli už relativně večer), ale krajina poloostrova Duirinish je také moc pěkná.

A jížní část ostrova jsme teda celkem podcenili... Jsou tam krásné kopce, plno horských potoků a jezírek, ale v rámci pošetření jednoho bolavého kolena jsme se rozhodli projít si okruh u Loch Eynort a byla to prostě jen taková procházka lesem. Takže tady jsme se moc daleko a s výhledem nepodívali, ale i tak to byla fajn procházka asi na 4 hoďky.

No a po návratu ze Skye jsme se vydali na kopec jménem Sgúrr a' Chaorachain, který je kousek severně od Skye. Kopec je to takový pustý a kamenitý, ale jsou z něj krásné výhledy kolem a dá se na něj dostat dost jednoduše. Od parkoviště, kde se všichni zastaví, vyfotí si to a jedou dál, je to tak hodinka cesty a to za to rozhodně stojí! I když teda nám teda celkem dost foukal vítr a viditelnost nebyla taky bůhvíjaká, ale na dopoledne ideální výlet :)

No a odpoledne po výšlapu jsme se zajeli podívat do města Inverness a potom k blízkému jezeru Loch Ness... A to musím teda říct, že na jezero jsem se dost těšil a ono je vlastně úplně stejné jako všechny ostatní ve Skotsku. Bylo to skoro jako "fajn, další jezero, pěkný no". Kupodivu jsme příšeru neviděli, i když jsme samozřejmě koukali na každou vlnku, co se trochu zvedla. U toho jsme se hezky najedli na pláži, ještě trochu pokoukali a vyrazili celkem zklamaní dál. Nevím teda co jsem, trouba, od Loch Ness čekal, ale nijak mě to prostě neuchvátilo.

A poslední velkou zastávkou na naší cestě byl národní park Cairngorms. Tady jsme strávili tři krásné dny... Našli jsme si úžasné místo na spaní, odkud jsme vyráželi na cesty. Původní plán byl teda trošku jiný, a to, že vezmeme krosny a vrátíme se k autu až za ty tři dny, ale Kosičovo koleno pořád zlobilo. Plány jsme tedy upravili a vyšlo z toho, že jsme se jeden den podívali na kopec jménem Cairn Gorm a pak se věnovali trasám spíše po rovině kolem jezer a v údolích. A bylo to moc fajn...

Na kopec Cairn Gorm vede od parkoviště u spodní stanice lanovky (je to zimní středisko, a je to dole dost vidět, vlastně potom i nahoře) celkem příjemná stezka přes o pár metrů nižší dva vrcholy. Jde se po pěšině, nebo po kamenech a není to opět nic náročného, celkem to zabere max 4 hodiny, a to volnějším tempem. Vodu na občerstvení si vezměte s sebou, po cestě nikde nic nenaberete, maximálně až na horní stanici již zmiňované lanovky, kde je restaurace. Ale bacha, pekelně drahá. A se cestou pomalu dostanete na první vrchol Cairn Lochan, tak potom se pěšinka už relativně ztratí a jde se po takové planině a krásně vidíte dál do národního parku.

Celkově je park Cairngorms tvořený značně zvlněných reliéfem, který pokrývají v nižších polohách jehličnaté, občas smíšené, lesy, které jsou ve vyšších polohách nahrazeny keřovitým porostem, pastvinami a ještě výše kameny. Ale ono je to takhle vlastně asi dost podobně v celém Skotsku, jen tady bylo hodně těch lesů.

Zmiňovaná restaurace nahoře je přímo v budově stanice lanovky a vypadá to tam celkem útulně, ale ceny a ani nabídka jídel nás moc neoslovily... Zpátky potom využili Martin s Kosičem a jeho bolavým kolenem lanovku. Já jsem si to seběhl dolů, abychom to měli pěkně kompletní a cesta to byla velmi rychlá. Jde se kolem sjezdovky a člověk je dole opravdu coby dup. 

Následné dva dny jsme strávili již zmíněným putováním v nižších polohách. Navštívili jsme lokality kolem jezer Loch Morlich, Loch an Eilen a Loch Kinord, prošli kus East Highland Way a byla to všechno krásná místa. Národní park Cairngorms je opravdu rozmanitý a člověk dokáže najít skrytá krásná místa v lese kousek od stezky, kde je třeba chatka pro nouzové přespání a hlavně nikde nikdo, no prostě fajn chvíle tam byly.

Úzké pěšinky podél jezer vedou většinou v lesích, které jsou oproti těm na ostrově Skye mnohem podobnější těm našim. Nebo teda alespoň nejsou tak husté a temné. Všude je plno vřesu a vidět je i bujné borovčí. Lesy jsou doplněny zelenými palouky a všechno to spolu s jezery tvoří krásný ucelený celek, kterým se člověk jen tak mimoděk proplítá.

Popisovaný národní park jsme nakonec opustili na jeho východní straně u jezera Loch Kinord a máme na něj vryté krásné vzpomínky. Nicméně jsme se již neodvratně nachýlili ke konci naší poutě po Skotsku, takže jsme se museli pomalu vydat na jih... 

Vzali jsme to tedy nejdřív ještě na východní pobřeží, kde jsme navštívili hrad Dunnotttar, který se tyčí na útesu přímo u moře. Pohled na hrad byl opravdu majestátní. Nejsem nějkaý milovník zámků a hradů, ale vždycky obdivuji na jakém místě takové stavby vznikaly a co za tím musí být práce, zmaru, neštěstí a vlastně i štěstí. Takže mám vlastně tyhle pradávné stavby rád, a čím víc jsou specifické, tím se na ně podívám radši.

Každopádně hrad byl v době naší návštěvy zavřený, tak jsme pochodili kolem kam jsme se až dostali. Navštívili pláž pod hradem, chvíli se zdrželi a pak už tedy definitivně vyrazili směrem k Edinburgu.

S trochou hořkosti, ke které se ještě dostanu, jsme přespali kousek od Stirlingu a ráno jsme navštívili monument Williama Wallace, jehož příběh, který jsem poprvé slyšel ve filmu Statečné srdce, mám moc rád a vlastně i díky tomu filmu jsem chtěl Skotsko navštívit už velmi dlouho.

Poté jsme se přesunuli přímo do historického centra Edinburgu, které jsme si prošli a navštívili Edinburský hrad, katedrálu St. Giles, Princess street, High street, národní galerii a třeba i palác Holyrood. Bylo to příjemné zakončení celého našeho putování po Skotsku, dali jsme si k obědu Haggis, s číšníkem jsme rozebrali zdali má člověk fandit Celticu, a nebo Rangers a bylo nám prostě dobře.

No a potom jsme už večer opustili Skotsko a dali jsme se na cestu zpět do Harwiche, odkud nám jel trajekt zase zpátky do Nizozemska. Po cestě jsme si naplánovali opět jednu větší zastávku, a tentokrát to byl Hadrianův val, který se táhne přes celou šíři ostrova mezi městy Newcastle a Carlisle. Moc jsem od toho nečekal, ale příjemně mě to překvapilo. Nebylo tam nijak moc lidí a jde se hezkou procházkou podél zdi. Auto jsme nechali na parkovišti u Bardon Mill a šli jsme k Housesteads a zpět. Celkově jsme to měli asi na 3 hodinky procházku.

Ale teď jenom krátce ještě k té hořké noci u Stirlingu... Roztáhli jsme stany u řeky na zeleném plácku vedle polní cesty, udělali si večeři a že dohrajeme karty a půjdeme spát. No a bylo asi 10 hodin večer a najednou koukáme, že k nám jede nakladač s teleskopickým ramenem... Přijel a začal dlouze a usilovně troubit, tak jsme vylezli a že co si přeje. Tak nám povídá, ať mu dáme 60 liber, nebo nám převrátí auto do řeky a začal vysouvat rameno nakladače na auto. Zastavil a řekl nám to ještě jednou usilovněji. Chvíli jsme se tam dohodovali, třeba minutku, minutku a půl. No a potom, když jsme mezi sebou začali mluvit česky, abychom se domluvili, co teda dělat, tak začal vysouvat rameno znovu dál a zastavil až když jsme řekli, že mu ty peníze dáme. Tituloval se jako místní boss, a že to dělá pro to, protože může. Jenom odjet nás nenechal, buď prý zaplatíme a můžeme tam být až do rána, anebo nám najede na auto... No tak jsme mu dali 60 liber a už jsme ho nikdy víc neviděli. Ráno jsme vypadli brzy na ten památník WW a rychle jsme to přestali řešit, abychom ten konec neměli nějak hořký moc... Ale tohle jsem teda ještě neviděl. Očividně jsme asi nebyli první, na koho pán takto vyrukoval, protože si byl dost jistý v kranflecích a vzal si s sebou prostě bagr... Vlastně se nic moc nestalo, ale je to škoda, že se snad vždycky najde jedinec, který kazí vizitku ostatním. A Skotové jsou obecně skvělí lidé a kromě tohohle jednoho vašnosty byli celou dobu fajn :) 

No a to bude ze Skotského vyprávění asi vše. Kdyby Vás cokoliv zajímalo, klidně nám napište buď do formuláře v kontaktech, nebo klidně přímo na email vysocinalove@seznam.cz.

autor: Tom Váňa

+ posádka: Jirka Kosina (navigátor), Martin Prošek (vrchní zásobovač)

POSTŘEHY ZE SKOTSKA

SKORO VŠUDE ZAVÍRAJÍ DO 17H, NEBO POTOM UŽ NIC NEMAJÍ

NÍZKÁ DOSTUPNOST POMOCI IZS

KEMPY A I MALÉ TRAJEKTY OBJEDNÁVAT PÁR DNÍ DOPŘEDU

SKORO VŠUDE SE PLATÍ KARTOU

CHODCI NEMAJÍ PŘEDNOST NA PŘECHODU

PONĚKUD HORŠÍ KVALITA SILNIC A DÁLNIC

MNOHO JEDNOPRUHOVÝCH SILNIC S VÝHYBNAMI

V KVĚTNU SUPER POČASÍ A BEZ MIDGES

NA PUMPÁCH NIKDE NEMAJÍ STĚRKY NA PŘEDNÍ SKLO!

DALŠÍ FOTKY...